Když jsem se asi v roce 2005 dozvěděla o existenci biewera, okamžitě jsem se zamilovala. Bez dlouhého uvažování jsem si zarezervovala fenečku Biewera v Německu u Roberta (CHS Art of Highclass). Na naši Janinu, které říkáme Šany, jsme čekali asi 2roky. Nejenže cena dalece převyšovala naše měsíční příjmy, ale Biewerů bylo málo a Robert měl na štěňátka pořadník. Po asi dvou letech jsem dostala mail a fotku, že má Roberto pro nás holčičku. Štěstím jsem málem vyskočila ze židle, a jak měla malá Šanynka dva a půl měsíce, jeli jsme pro ni. Cesta byla náročná, jeli jsme bez přenocování 1.200km tam a 1.200km zpátky. Když jsem ji poprvé uviděla, první, co mě napadlo, bylo, že to vypadá jako čistokrevný „dalaves“. Roberto nám ale vše ukázal, vysvětlil, jeho pejsci nebyli nikde zavření, ale byli volně v domě, což se mi líbilo. Přestože má Roberto poměrně dost psů, nepřivítal nás charakteristický smrad, který je možno cítit u velkého množství chovatelů, kteří vlastní více zvířat. Za 3 měsíce jsme jeli k Robertovi znovu, pro fenky Koffee Toffee, Kassandru a Jamaicu. Holky vyrostly do krásy.
